Hrtan

Hrtan (larynx) je dýchací trubice ve tvaru přesýpacích hodin. Položena je před dolní částí hltanu a jedná se o první úsek dolních dýchacích cest.

Stavba hrtanu

Sliznice hrtanu je vystlána řasinkovým epitelem. Pod ním je vrstva prokrveného vaziva, které se pod vlivem zánětlivého procesu může zduřit. Snadno tak může dojít k uzávěru průsvitu hrtanu a udušení. Stejně jako hltan je hrtan vyztužený chrupavkou. Na přední ploše hrtanu najdeme chrupavku štítnou, takzvaný ohryzek, jež je nápadně vystouplý u mužů. Pod ní je uložena chrupavka prstencová. Další chrupavkou hrtanu je chrupavka hlasivková, která leží na jeho vnitřní straně. Mezi ní je umístěna hlasová štěrbina s napjatými hlasivkovými vazy. Vydechovaný vzduch tyto vazy rozechvívá a tvoří tak lidský hlas. Všechny chrupavky jsou propojeny klouby a vazy a tvoří pohyblivý celek.

Nahoře ústí hrtan do dolní části hltanu, dole přechází v průdušnici. Obě trubice od sebe odděluje hrtanová příklopka (epiglottis). Při polykání potravy se pomocí nepodmíněného reflexu uzavírá a chrání tak člověka před udušením. Svaly hrtanu jsou tvořeny příčně pruhovanou svalovinou a dělíme je do třech skupin – přední svaly, postranní svaly a zadní svaly. Významnou roli hrají při tvorbě hlasu, kdy pomáhají napínat hlasivkové vazy a ovlivňovat šíři hlasové štěrbiny mezi nimi.

Funkce hrtanu

Kromě tvorby hlasu hrtan slouží také k dýchání, kašlání a polykání. Dýchání probíhá pomocí otevírání hlasové štěrbiny. Štěrbina se oproti tomu krátce uzavírá při kašli. Po uzavření následuje nárazový výdech, díky němuž se sliznice dýchací trubice čistí a zbavuje hlenu nebo jiných těles zvenčí. Automatickým reflexem se štěrbina také uzavírá, když hrozí vnik vody nebo dalších cizích těles do plic. Polykání bez nebezpečí udušení umožňuje sklopení hrtanové příklopky.

Onemocnění hrtanu

Nejčastějším onemocněním je zánět hrtanu – laryngitida. Vyznačuje se štěkavým kašlem, chrapotem až ztrátou hlasu, bolestí v krku a přidruženými vysokými teplotami.

Autor: Simona Knotková