Žaludek

Anatomicky na něm popisujeme zakřivení, vstup jícnu a výstup do duodena (dvanáctníku).

Jedná se o tyto anatomické oblasti:

• curvatura major – což je zakřivení levého okraje, tedy vyklenutí doleva dolů,
• curvatura minor – je název pro zakřivení pravého okraje, jehož konkavita je obrácena doprava nahoru,
• cardiea neboli česlo – což je vústění jícnu do žaludku,
• pylorus neboli vrátník – poslední část žaludku, zúžené místo, kterým navazuje na duodenum.

Dále můžeme na žaludku popsat jednotlivé jeho oddíly – fundus ventriculi (dno) – část nejblíže bránici, corpus ventriculi – tělo žaludku a pars pylorica (vrátníková) – oblast, kde přechází do jícnu.

Při příjmu potravy se žaludek může zvětšit, jeho velikost je tedy variabilní. Prázdný žaludek mívá objem cca 1-1,5 litru.

Sliznice žaludku je tvořena jednovrstevným cylindrickým epitelem, na jehož povrchu je ochranný hlen. Sliznice žaludku není hladká, ale vytváří řasy tzv. plicae gastricae. Důležitou součástí sliznice jsou pak žlázky produkující látky potřebné k trávení potravy. Žlázky dle svého umístění produkují např. hlen, lysozym, lipázy, pepsin, kyselinu chlorovodíkovou, známou též jako solnou, vnitřní faktor, gastrin, serotonin aj.

Svalovina žaludku je tvořená třemi vrstvami, tyto silné svaly se stahují, a tím vytvářejí tráveninu – chymus. Na konci žaludku je potom prstencový sval – pylorus (vrátník), při propouštění tráveniny do dvanáctníku je relaxován, jinak uzavírá žaludek a brání tak návratu obsahu duodena, který je zásaditý, zpět do žaludku.
Mechanické zpracování by na trávení, natrávení potravy nestačilo, proto se promíchává s látkami tvořenými žaludkem – žaludečními šťávami. Pro proces zpracování potravy jsou nejdůležitější – kyselina chlorovodíková, enzymy – pepsin, který štěpí proteiny a lipáza štěpící tuky.

Kyselina chlorovodíková vytváří v žaludku kyselé prostředí, takové potřebuje ke své činnosti pepsin. Usnadňuje trávení masa, chrání vitamíny před znehodnocením, např. vitamín C, zároveň ničí možné infekční agens.

Doba trávení závisí na druhu potravy. Tučnější strava v žaludku setrvává déle, a to až 6 hodin. U sacharidové potravy jsou to 2-3 hodiny.

Mechanicky zpracovaná a částečně natrávená potrava je peristaltickými pohyby žaludečních stěn posouvána přes pylorus – svěrač vrátníku do duodena.

Nejčastějšími obtížemi spojenými se žaludkem jsou různé typy gastritid – zánětů žaludku, který může být podrážděn i nesprávným složením potravy, infekcí aj. Další velmi známou nemocí jsou žaludeční vředy vznikající drážděním žaludeční sliznice jednak zvýšenou kyselostí žaludeční šťávy, jednak žlučovými kyselinami při návratu tráveniny z dvanáctníku (duodena) či porušením ochranných mechanismů sliznice za přispění bakterie H. pylori. Vzácností pak není ani rakovina žaludku či polypy.